Není náhoda, že Glenn Close hraje v tomto hororu

Není náhoda, že Glenn Close hraje v tomto hororu
Není náhoda, že Glenn Close hraje v tomto hororu
Anonim

Tento týden budou maďarská kina promítat horor The Starving, jehož režisér Colm McCarthy, který mimo jiné trénoval na epizodách Sherlocka, nemá daleko k mystikům. Už jen z tohoto důvodu nemohli najít lepšího režiséra, než je on, aby vytvořil choreografii příběhu bestselleru M. R. Carreyho, příběhu, který se točí kolem otázky zombie (pokud se o tom dá vůbec mluvit) se specifickým vizuálním světem a od jiný úhel pohledu. Konečným výsledkem není jen další zombie film, ale vážnější zpracování základní myšlenky, v níž jsou hlavními prvky herectví a nepřetržité napětí namísto krvavého (možná zcela neopodstatněného) zabíjení zombie.

Samozřejmě, protože nemůže být náhoda, že roli (zlého?) vědce v příběhu, ve kterém můžeme vidět svět hemžící se dospělými zombie, si zahrál i mnohonásobný držitel Oscara Glenn Close. jak hrstka přeživších nejprve bojuje za roztomilé, aby získali protijed ze zdánlivě napůl zombie dětí. Jediný problém je v tom, že malá holčička hlavní hrdinky Melanie (Sennia Nanua) je opravdu hezká a navíc velmi inteligentní a má mateřský komplex z jednoho ze svých učitelů (ano, mají energii učit ty malé podivíny než z nich namíchají protijed - to říkáme trochu kulhá), který také nemá daleko k roli matky. Doktor Selkirk (Anamaria Marinca) proto chrání Melanii i za cenu svého života, když, nedej bože, musí uprchnout se zcela náhodně vybraným týmem šesti lidí.

Na papíře příběh samozřejmě není příliš složitý, a to je dobře. Stejně jako to, že ač se v ní najdou všechna obligátní klišé, jsou tak dobře ukrytá, že si jich skoro nevšimnete. Sennia Nanua hraje úžasně přirozeně a nese příběh na zádech, ale to, jak fungují ostatní, je o ničem. Děj Hungry Ones spíše chrastí, než plyne, ale to není vůbec otravné, protože je neustále co vzrušovat, takže z toho vlastně ani moc dobrého nevzejde.

889167 33
889167 33

Je tam například úžasně dlouhá scéna, jak se postavy vrtí mezi zmrzlými zombiemi, vážně, zdá se to jako větší dobrodružství než dělat akrobacii mezi laserovými paprsky v muzeu. Tyto a podobné scény dokážou udržovat neustálé napětí, takže když se události občas zkostnají, divák se v nich může téměř vytrhnout ze řetězu. Dětské běsnění - tedy moment, kdy se z roztomilosti promění v zombie - je řešeno velmi ošemetně, navíc s mírnější formou tohoto běsnění se může každý rodič kdykoli setkat, opravdu to tak je, když dítě kvičí. Teprve potom sežere kočku zaživa.

Do The Starving nejsou vnuceny žádné zbytečné kecy, řekněme, že lidstvo bylo natolik otupělé, aby toho dosáhlo, ale to je možná odpustitelný hřích ve světě zralém k zatracení. Jde přece o to, že by neměli mít pravdu…

Doporučuje: