7 důvodů, proč je pro vaše dítě dobré mít kamaráda

Obsah:

7 důvodů, proč je pro vaše dítě dobré mít kamaráda
7 důvodů, proč je pro vaše dítě dobré mít kamaráda
Anonim

Když jsem byl dítě, každý ve třídě měl sovětského nebo alespoň jednoho československého kamaráda. Jedním z vrcholů měsíce bylo, když jsme obdrželi tlustou obálku, která byla bohatě nacpaná obrázky vystřiženými z Fortocska, samolepkami zobrazujícími nádherné holčičky s šátky a občas nějakou žvýkačkou. Měli jsme z toho velkou radost, a když jsme se nad swagem náležitě zaradovali, přečetli jsme si dopis také v ruštině (ačkoli jsme jasně nerozuměli, co v něm je), a pak bylo dlouhé, tiché ticho.

Po několika týdnech jsme se zhluboka nadechli a uprostřed dlouhých hlavových opěrek a okusování hrotů pera jsme začali psát dopis našemu sovětskému příteli krásnými azbukami, se zvláštním jazykem a pravopisem. Sice jsme ho nikdy neviděli, maximálně na průkazové fotce, kde dělá poněkud bezvýrazný obličej (to bylo běžné, každý si posílal průkazku, ale proč?), ale aspoň se to za ta léta neprojasnilo jaké byly společné body v našich životech, takže jsme toho neměli moc, co bychom mu mohli hlásit. Ale psali jsme vytrvale celá třída.

shutterstock 53825194
shutterstock 53825194

Úspěšných korespondencí bylo samozřejmě více a pravděpodobně existují dodnes živá přátelství, která vznikla v tomto období, i když o žádném nevím. Ale stále to není vyloučeno.

Tento příběh se mi hned vynořil, když moje dcera oznámila, že si nyní bude dopisovat se svou přítelkyní, nádherným kaligrafickým rukopisem, ne na Viberu, ne na chatu na Facebooku a ne e-mailem, ale na papíře (!!!) se zásahem Magyar Posta. Nevím, nejdřív jsem se rozesmál, ten návrh byl takový anachronický, ale rychle jsem řekl vtip o někom jiném, aby si nemyslel, že si z něj dělám legraci. Přesto bych k němu byl nespravedlivý a nespravedlivý, protože když se nad tím zamyslíte, ruční korespondence je velmi užitečná a dobrá věc, nemůžete ani začít dostatečně brzy.

Za prvé, přítelkyně je skutečná, existující osoba, se kterou mají skutečné, společné zážitky, jak se potkávali, a pak si spolu celý den šeptají. Je možné, že žijí ve dvou různých částech země? Nemohou. Mají tedy společné body a témata. V této poloze neprocvičují jazyk, ale pečují o své přátelství svým vlastním malým naftalínovým způsobem, který je stále nekonečnou roztomilostí. Mimochodem, mluvíme o devítiletých dívkách.

shutterstock 277330802
shutterstock 277330802

Po několika výměnách dopisů bylo dohodnuto, že kromě duchovních faktorů je to v praxi dobré pro všechno

  1. Píší poměrně obsáhle o tématech, která je skutečně zajímají. Nadšeně cvičí kreslení.
  2. A kompaktnost. Protože není tak snadné mluvit volně písemně (což není příliš daleko od dospívajících dívek).
  3. Vzhledem k tomu, že by bylo stále zábavné poslat dopis se špatným pravopisem, pokud si nejsou něčím jisti, zkontrolují, zeptají se, vygooglují. A protože dostali odpověď na své vlastní otázky, zapsali si ji.
  4. Vzhledem k tomu, že papírový dopis je vážná věc, vyžaduje velkou investici úsilí, nepolevují jako v chatu nebo e-mailu. Takto se používá formát sabatického dopisu: adresa, obsah, rozloučení, datum atd.
  5. Učí se navzájem číst rukopisy. To je poměrně úzké hrdlo a zpočátku spolu nevycházeli snadno.
  6. Potom se vzájemně informovali o obtížnosti a od té doby si dávají mnohem větší pozor, aby psali úhledně a čitelně.
  7. A co je možná nejdůležitější: naučí se používat poštu: správně adresovat obálky, posílat dopisy. Poštářka samozřejmě pochválila mou dceru, že to už ví, pak se na mě otočila a poznamenala, že když vidím, kolik dospělých neví, co psát, kam psát.

Samozřejmě si někdy říkám, proč je to nutné. Pár let a stejně bude jen psát na stroji (doufám, že i ve škole), ale rozhodně nebude psát dopisy ručně, na papír nebo poštou. Jinými slovy, samozřejmě si dovedu představit tu extrémní situaci, kdy ano, na kterou by nebylo na škodu připravit se třeba jaderný výbuch nebo něco podobného, ale nemajme čerta na zeď.

Měli bychom tomu říkat spíše tradice než zpětný šíp nebo lidový tanec? Co myslíte, je psaní rukou užitečné jako dítě, nebo je to jen sladce romantické?

Doporučuje: