Jak pomoci štěněti v jeho konfliktech?

Obsah:

Jak pomoci štěněti v jeho konfliktech?
Jak pomoci štěněti v jeho konfliktech?
Anonim

Už bylo řečeno, že pokud se dítě neptá, raději bychom mu neměli zasahovat do vztahů. Ale i ve vzpurném dospívání se stává, že dítě pláče na mámu nebo tátu, že mu jeho nejlepší kamarád ublížil, jak moc si toho kluk, který se mu líbí, nevšímá nebo jak nespravedlivý k němu byl učitel.

Na začátku dospívání jsou tyto rozhovory běžné, později sdílí stále více s přáteli, ale i tak musí být rodič připraven na to, že se na něj dítě kdykoliv obrátí. Není také neobvyklé, že cool dítě tráví hodiny telefonováním se svými přáteli, s rodiči téměř nemluví, ale když je opravdu smutné, když se cítí slabé a zranitelné, potřebuje matčino pohodlí. Stává se totiž zase tak trochu dítětem, které potřebuje více hlídání. Je dobré, aby rodič věděl, že totéž dítě, které bylo předchozího dne v pohodě, se teď možná bude chtít pohladit a maminka mu po rozhovoru upeče palačinky, jako v minulosti.

Je to, jako když je člověk nemocný, během psychické krize se stává bezmocnějším a vy s ním musíte mluvit a starat se o něj jinak než ve všední dny. Bohužel se stává, že se rodiče a děti v kojeneckém věku od sebe vzdálí, protože si rodič uvědomí, že dítě je vzdálenější, a přizpůsobí se tomu natolik, že už ani nevnímá, kdy by měl tento teplý ochranný obal znovu nabídnout. A přitom je to životně důležité, a to doslova: v dospívání se zvyšuje frekvence sebevražd, proti nimž dítě ví, že se může kdykoliv obrátit (doslova i obrazně) na rodiče, který ho nikdy nebude napomínat a všimnout si, že "právě včera…".

shutterstock 136812815
shutterstock 136812815

Poslechněme si to

Pokud dítě pláče rodičům na rameni, nejdůležitější je, aby rodič dostal čas a pozornost naslouchat. Na první pohled se to zdá jasné, ale mnoho lidí dělá tu chybu, že chtějí pomoci, a tak hned poradí. Největší pomocí je umět říct, co máš na srdci. Stačí si pobrukovat, jednu otázku po druhé, aby se konverzace posunula dál, nebo zpětná vazba, že mu rozumíme.

Nesuďte

Může se stát, že rodič nesouhlasí s tím, jak se dítě v dané konfliktní situaci zachovalo. Ale když už je stromek venku, tak neví, co s poučnými slovy, prožívá to jen jako odmítnutí, to znamená, že mu není rozumět. Zkusme vzít jeho úhel pohledu: musí existovat důvod, proč se tak choval. S učitelem byl hulvát, ale možná proto, že se bál ztráty pozice mezi svými vrstevníky. Řešení není dobré, ale motivace je pochopitelná. Nemusíte souhlasit, ale můžete s jeho pocity soucítit.

Pomozme také porozumět druhému

Pokud se dítě samo rozmluvilo a rodič dokázal pochopit jeho úhel pohledu a pocity, pak nastal čas pro „konkrétní“pomoc. Rodič pravděpodobně ve svém životě zažil několik podobných situací a díky své zkušenosti má představy o tom, proč se konflikt vyhrotil nebo proč se ten druhý zachoval tak špatně. Náš syn je zdrcený, protože se s ním jeho přítelkyně rozešla přes SMS a on vidí jen to, že si ho nevážila natolik, aby mu to řekla do očí. Rodič může podotknout, že je velmi těžké druhého odmítnout, smířit se s tím, že se na nás bude urážet a zlobit. Opravdu není hezké, jak se s tím ta dívka vypořádala, ale možná za tím nebyl flegmatik, ale spíš chtěla uniknout z trapné situace, tedy to, co udělala, udělala z úzkosti. Pro dospělého to vypadá jednoduše, škoda o tom mluvit, samozřejmě je to stresující situace se s někým rozejít. Ale empatie je něco, co se učíme pořád, a teenageři ještě nemusí nutně přemýšlet o motivacích druhé strany.

shutterstock 184855640
shutterstock 184855640

To platí zejména tehdy, je-li daný člověk podle nějaké hierarchie nad ním. Pokud se učitel choval špatně, první reakcí je hněv a zášť. Rodičovi pomáhá, když osvětlí, proč učitel řekl a udělal to, co udělal. Důležité je, že nejde o to, aby se postavil na stranu učitele! Nemluvte o tom: "I on má své právo, viz můj chlapečku!". Cílem je pochopit i jemu, bez ohledu na to, kdo má pravdu. Pokud tomu druhému někdo rozumí, je to pro něj úleva, protože od té doby se nemusí vidět jako zranitelná oběť, které se věci prostě dějí, ale pochopí, proč dopadl tak, jak dopadl a může aktivně podílet se na řešení problému.

Pokud se na nás dítě obrátí se svými psychickými problémy, buďme připraveni naslouchat a čekat s aktivní pomocí! A pomocí by mělo být spíše vzájemné porozumění než distribuce chytrých rad. Hlavní je, aby dítě cítilo, že není samo, jsme tam s ním.

Cziglán Karolinapsycholog

Doporučuje: