Těhotenský deník: moje mozkové buňky opravdu docházejí

Obsah:

Těhotenský deník: moje mozkové buňky opravdu docházejí
Těhotenský deník: moje mozkové buňky opravdu docházejí
Anonim

Čekáme holčičku. Abych pravdu řekla, vůbec jsem si nedokázala představit, že by to mohl být kluk, jelikož jsem si od manžela objednala i holčičku, plánovala jsem, jakou barvu očí a vlasů by měla mít, vlastně to druhé by mělo být kudrnaté jako ona, protože takhle bude opravdu roztomilá. Chápu tedy rčení, že je to jedno, dokud je zdravý, ale byl bych trochu v šoku, kdyby se ukázalo, že se nám podařilo dát dohromady kluka a můžeme začít s plánováním od začátku.

Je zajímavé, jak moc je i můj manžel pro-dívka, na jednu stranu proto, že se nemůže dočkat, až si ho bude chtít dítě vzít v předškolním věku, a na druhou stranu ve věku let 38, myslí si, že je těžší vychovat chlapce na fotbalovém hřišti než mít sex s malou dívkou v jeho pokoji. Ještě jsem to neupřesnil, ty na to přijdeš.

Mimochodem, otcovství na něj má neuvěřitelný vliv, na narození miminka čeká stejně netrpělivě jako malé dítě na Vánoce: neprojde večer, aby mu nepošeptal, že by to měl zkusit, a pak může strávit hodiny v autě plánováním toho, co budou dva dělat. Už si představoval, že budou chodit jako Medvídek Pú a prasátko, které se drží za ruce při západu slunce, a naše dcera bude tvrďák, takže bude na vysoké židličce zpívat punkové písničky, ne Judith Halász.

Na jeho plánech opravdu dokážu ocenit alespoň jednu věc: po dvaceti letech přestal kouřit a tím i svou poslední škodlivou závislost, takže jedna věc je, že na naši holčičku bude docela surrealistický pohled, zatímco bude křičet cigarety, drogy a punkový životní styl, ale taky se budu smát svému manželovi jako vzorné hlavě punkové rodiny.

Každopádně jsem rychle shromáždil, jaké změny charakterizovaly těhotenství za poslední měsíc (20-24 týdnů):

shutterstock 121605250
shutterstock 121605250

Pocit:

Jsem plný energie, i když sotva spím. Jsem vzhůru osmnáct hodin, což je mnohem více než před těhotenstvím. Od domácích úkolů až po domácí práce, vše dělám stejně jako dřív, až na to, že mezi dvěma patry schodů ležím delší dobu na pohovce. Tělo cítí předek, břicho mi v té době docela tvrdne, ale to bylo typické i při předchozích těhotenstvích a pak jsem v důsledku změny počasí porodila všechny tři. Nedávno mě začalo pálit žáha, ale to by mě mělo nejvíc znepokojovat po zbytek sezóny.

Hmotnost:

Řádně jsem přibral, teď jsem za tři týdny přibral pět kilo, tak jsem marně u doktora žádal, aby zařadil, že jsme těsně předtím obědvali v Meki a že fast food restaurace přidala kilo navíc, neexistovala žádná omluva.

Mimochodem, po posledním porodu jsem se za měsíc zbavila pětadvaceti kilo, takže se nebojím, že navždy zůstanu velrybou, ale protože jsem si vědoma nebezpečí nadváhou. Mám takové tukové polštářky, že kdybych si předtím vytetoval nataženou vlajku na stehno, teď by to vypadalo, jako by vlála.

Libido:

Jako vztahový odpadkový koš jsem od svých mužských známých slyšel jen stížnosti, že je těhotná manželka nepustí dovnitř, takže v mnoha případech byly měsíce vynechány. Můj stav ovlivňuje i mé libido, nemůžeme čekat, až se vše vrátí do normálu a pak budu chtít zase čtyřikrát denně sex. A ne osmkrát denně.

Můj vztah ke zdravotnictví:

Můj názor se nezměnil, alespoň co se péče v Csepelu týče: porodila jsem jich docela dost, ale osud mě ještě nesvedl dohromady s tolika bezohlednými lékaři. Poradenství, informace, přístup, předepsaná vyšetření si musím skoro sám vyžádat a ani si nejsem jistý, že kdybych se blýskl desítkami tisíc, že by se v tomto ohledu něco změnilo. Termín na ultrazvuk jsem dostala o tři týdny později než v den registrace. Hledám porodní asistentku právě tady, v nemocnici Jahn Ferenc Dél-Pest, protože se teď opravdu bojím pomyslet na to, jaké by to bylo rodit bez jmenovaného lékaře.

Moje mozkové buňky

Jsem roztěkanější a zapomnětlivější než kdy jindy, minule jsem si například ve dveřích prenatální poradny vzpomněla, že jsem si nešla pro výsledky, abych mohla požádat o další schůzku s gynekologa, když jsem pak nastoupila, ukázalo se, že moje těhotenská knížka zůstala doma a výsledek screeningu rakoviny jsem se ten den nedozvěděla, protože jsem nechala své sériové číslo. Po tom všem se se mnou doktor rozloučil s tím, že až dítě přijde, abych nezapomněla do nemocnice. Chci říct, co je to za dítě?

Doporučuje: