K čemu dítě používáme?

K čemu dítě používáme?
K čemu dítě používáme?
Anonim

Jsem si jistý, že teď spousta lidí frčí, co to je za věc, my to dítě k ničemu nepoužíváme. Na druhou stranu psycholožka tento týden píše, že děti můžeme mít z mnoha různých, možná nevyřčených nebo nevyřčených důvodů a že existují motivace, které z dlouhodobého hlediska nadělají více škody než užitku. Proto stojí za to si čas od času ujasnit: co vlastně od svých dětí očekáváme.

Když se někomu narodí dítě, stojí za tímto rozhodnutím mnoho vědomých i nevědomých důvodů. Ve skutečnosti většina lidí nedokáže dát okamžitou odpověď na otázku, proč chtějí dítě, nebo možná jen „je to řád života“nebo „proč bych neměl: všichni zdraví lidé chtějí děti, že?“. Samozřejmě nemusí jít o propracovanou, pohotovou odpověď. O to větším štěstím však je, že někdy zkoumáme své touhy a motivy, abychom zjistili, zda stromek nepoužíváme k něčemu, co se týká více našich zájmů než jeho potřeb.

166827255
166827255

Nejde o zneužívání nebo zneužívání dětí, ale o to, že i normální, milující rodiče mají skrytou motivaci ohledně svých dětí. To je v pořádku, důležité je pouze to, zda tyto skryté touhy a záměry pomáhají výchově dětí, nebo je činí nepružnými.

Je to například pochopitelná touha mít pokračování našeho života, mít na svět někoho, kdo nás přežije a kdo může mít i potomky a podobně. Pokud se tedy řetěz nepřetrhne, v některých ohledech jsme součástí nikdy nekončícího příběhu a z tohoto pohledu už smrt není tak děsivá. Smrt vlastního dítěte je tak bolestivá mimo jiné proto, že člověk zažije, že nějak zemřel, i kdyby měl pokračovat ve svých dnech.

Je to také dobrý důvod mít děti, které chcete dát, máte pocit, že nestačí, že se váš život točí jen kolem vašeho vlastního štěstí. Tuto potřebu lze samozřejmě uspokojit i jinak, například když se nezištná pomoc druhým stane součástí života, ale při výchově dětí člověk zažije i ten dobrý pocit z toho, že utrácí energii a čas bez oplácení něčím, co přesahuje naše osobní zájmy.

Existují však také nebezpečné cíle. Příkladem toho je, když má někdo dítě, aby nebyl sám. Není vzácností, že přitažlivost dítěte spočívá právě v tom, že je na rodiči závislé, chvíli pro něj znamená celý svět. V tomto ohledu si musíme položit otázku: co se stane, až budou důležití i jiní lidé, jak tato matka nebo otec snáší, když názor přítele, potažmo partnera váží víc než jeho? Kdy je zábavnější předvádět se s rodičem, protože dítě nechce, aby si myslelo, že stále sedí na sukni své mámy? Takový rodič nevědomě omezí touhy dítěte po nezávislosti, a to mu může hodně ublížit.

Možná ještě častějším záměrem je, aby dítě zachránilo vztah a manželství. Společné dítě skutečně přináší mnoho radosti do fungujícího vztahu, ale rozbíjí ten nefunkční. Samozřejmě to ve skutečnosti není dítě, kdo to rozděluje, ale vztah nezvládá nutné obtíže a konflikty, které s tím přicházejí. Nikdy jsem neslyšela o vztahu, který by dítě skutečně zachránilo, nebo pokud to tak vypadalo, maximálně to na chvíli odvrátilo rozchod. Paradoxně je opravdu bezpečné mít děti, pokud je nepotřebujete, alespoň co se týče vedení vztahu.

Určitě mnoho lidí zná rodiče, kteří očekávají, že jejich dítě splní nějaké nesplněné přání. Není to nutně tak velkolepé, že stříbrný atlet očekává zlato od dítěte. Jsou tací, kteří se v myšlenkách vzdávají vlastního štěstí, protože jim stačí, když je sazenice šťastná. Chtít šťastné dítě je dobrý cíl, ale pokud chce někdo udělat radost dítěti místo sebe, nevyhnutelně se to projeví v očekávání, což bude mít opačný efekt, než původně zamýšlel rodič.

167108318
167108318

Koneckonců, každý si něco představí o tom, co je nezbytné pro šťastný život, ať už je to vztah, profesní úspěch, cestování, peníze, sport a mohli bychom vyjmenovat další. Pokud rodič uvidí, že dítě jde směrem, který podle jeho přesvědčení nepovede ke šťastnému životu, bude zklamaný a naštvaný a nebude jasně vidět, zda dítě opravdu potřebuje pomoc., můžete zasáhnout. Nemluvě o tom, že matka a otec mohou nejlépe přispět ke štěstí dítěte, pokud se ono samo cítí dobře ve své kůži. Tolik musíte dát.

Ve srovnání s výše uvedeným je přinejmenším stejně běžné, že jednání rodiče se řídí tím, co si o něm ostatní budou myslet jako o otci nebo matce. Pokud se dítěti „daří“, dostane pochvalu, pokud je dítě nemotorné, nezdvořilé, není dost chytré, není dost hezké – koho to zajímá – vystaví vysvědčení. Sice se nedá popřít, že je na tom pravda, certifikát se skutečně rodí, ale přesto je štěstí, že se člověku při rozhodování o dítěti neplave před očima hodnotový soud vnějšího světa. Důvěryhodnost může být narušena, pokud dítě například nutíte pozdravit, aby dospělí byli ohromeni zdvořilostí dítěte, zatímco on sám si myslí, že to není tak důležité, a každopádně jako dítě pozdravování nesnášel. V takových případech raději tolerujte ostatní, kteří uvažují nesprávným způsobem, a odměňte se tím, že se budete chválit za to, že jste zvolili autenticitu před konformitou.

Pokud někoho zajímá, jaké jsou jeho skryté motivace, měl by vycházet ze situací, které v něm vyvolávají obzvlášť silné emoce, například těch, které ho opravdu otravují. Pak se zeptejte sami sebe, co vlastně způsobuje toto napětí, smutek nebo jiný pocit. Tímto způsobem, pokud budete k sobě upřímní, můžete objevit základní důvody vašich reakcí.

Carolina Cziglán, psycholožka

Doporučuje: