Adopce – Máte dvoje narozeniny

Obsah:

Adopce – Máte dvoje narozeniny
Adopce – Máte dvoje narozeniny
Anonim

Jednou z největších otázek pro adoptivní rodiče je, jak říct svému dítěti pravdu. Když? Kolikrát? Zachovat tajemství a bát se, že to jednou vypukne, protože soused a zelinář o tom ví, ale dítě ne? Nebo se to jednou zlomí, když malý dá na desku "Maminko, nenarodil jsem se z tvého břicha?" Ne jednoduché. Zeptali jsme se těch, kteří již v této věci mají zkušenosti.

obraz
obraz

Anikó

Moji rodiče mě adoptovali téměř před čtyřiceti lety. Pokud vím, tak opatrovnický orgán a služba ochrany dětí budoucím rodičům říkají, že pravdu je třeba říkat už v raném věku. Tohle jsme neměli, tenkrát se to snažili skrývat. Všichni na ulici se samozřejmě divili, jak dvouleté dítě najednou skončilo se svou matkou. Ustoupil můj otec a vzal mě k sobě? Nebo bych byl jen příbuzný? Pak ale fámy utichly. Máma to oznámila pár dní před mými 18. narozeninami, jako by odhalila nějakou senzaci, ze které bych měl mít radost. Nebo čekal poděkování? Nevím, myslím, že ne. Ta informace mě šokovala, zejména proto, že jsem se na ni několikrát ptal a vždy byla zamítnuta. Trvalo mi měsíce, než jsem to zpracoval natolik, že jsem se odvážil se na to zeptat. Chtěl jsem také najít svou biologickou matku, ale ta už byla mrtvá. Zajímalo by mě proč. Kdybych dal své dítě k adopci (ale to by se nikdy nestalo), napsal bych mu alespoň dopis s vysvětlením, co jsem udělal.

Péterék

Bylo naprosto jasné, že Hanně řekneme, že jsme ji adoptovali. Koupili jsme si i knihy, ale žádná nám moc neporadila, jak začít. Pak jsem před pár lety na jednom aukčním portále našel svazek Mám dvoje narozeniny. Napsal a nakreslil ho stejný člověk, který napsal Děvčátko, a myslím, že to zná ze svého dětství skoro každý dospělý třicátník a čtyřicátník. Tohle je krátký příběh, krásně vás provede příběhem adopce, modeluje, jak moc jsme na Hannu čekali a také proč nám ji její biologická matka svěřila. To byl velmi důležitý okamžik, který neopustil, ale konkrétně nám ho svěřil. Mimochodem, to téma se u nás doma často objevuje, Hanna se ho dožaduje a ptá se na něj a samozřejmě chce dokázat, že byla v mém břiše. Vždycky hodně pláču, když řeknu ne, on tam nebyl.

Ilona

Szabolcsovi jsou nyní tři roky a tato otázka ho stále více zajímá. Samozřejmě se ptá velmi opatrně, nechce vědět všechno hned. Pak znovu uplyne několik měsíců, aniž by se toto téma vůbec probíralo. Původně jsme chtěli mít dvoje narozeniny, ale ostatní nám to rozmluvili. Na jednu stranu by datum jeho narození a repatriace bylo velmi blízko, byly mu dva týdny, kdy jsme si ho mohli přivézt domů, a na druhou stranu byla adopce pro nás opravdu svátkem, ale pro něj trauma, ztráta na určité úrovni, protože se ho jeho rodiče vzdali. Nyní, když čekáme druhé dítě, vyvstává otázka, s kým se podělit o to, že Szabi je adoptovaná. Řekneme to učitelkám ve školce? Budeme nuceni, protože naštěstí po všech rodičích žádají velmi podrobný popis dětí. Dokonce se ptají, zda při porodu nenastaly nějaké komplikace. Mohl bych napsat, že ne, což je pravda, ale pokud si dají tu práci a poskytnou osobní školení, pak bychom mohli mít důvěru a podělit se s nimi o to, co se stalo. Neměli bychom s nimi problém, ale bojíme se, že se ta zpráva rozšíří, rodiče to přenesou na své děti a ony to Szabimu nemusí vykládat a předávat tak, jak bychom chtěli. Pokud chce dítě našemu synovi ublížit, je to velmi dobrý důvod, protože často stačí, když se spojí s tím, že ten druhý nosí brýle, má X-nohy nebo dokonce nosí stuhu ve vlasech.

Doporučuje: