Maminka má špatný den

Maminka má špatný den
Maminka má špatný den
Anonim

Přijíždím tak unavený, že nemám sílu vylézt z auta. Tenhle den stejně nebyl můj, nechci nic víc než ticho. Kniha do ruky a čtěte ve vaně, dokud horká voda nevychladne. Podá mi někdo sendvič. Ale nemluv na mě.

obraz
obraz

Velký nádech, vcházím do dveří. Okamžitě padám přes popelářský vůz, který se převrátí a z jeho břicha se magicky vyvalí sto tisíc skleněných kuliček. Vybaví se mi Dolly Roll a "Prasknul provázek…" zhroutil jsem se na koberec v hale v kabátu, tašku v ruce. Mohl jsem plakat. (Ne z textu.) Zvuk koulí poskakujících po kameni láká majitele popelářského vozu. Úsměv. - Přišel jsi? Co to děláš?- A on si sedne vedle mě, políbí mě, obejme mě. - Chtěl bych s tebou něco probrat…- Začal bych vysvětlovat místo určení popelářského vozu, ale on vyskočí a snaží se mě vytáhnout za ruku. - Pojď, kakáme! A udělá rozhodné kroky ke koupelně.

obraz
obraz

Zapomínám na všechno jako na magii. Moje duše září! Dny a týdny se snažíme dosáhnout naprosté čistoty v místnosti. Společně s jeho otcem se ho každých deset minut ptáme: nemusíš čůrat, nemusíš kakat? Pak se budeme cítit provinile, a když to malý neslyší, slíbíme si, že ho s tím nebudeme otravovat, stejně se ozve, když bude potřebovat. Ale jeden z nás selže. A on se ptá. Zavrtí hlavou a pokračuje ve své dosavadní práci. Dokonce se stará o to, abychom nezabloudili. Najednou cítím potíže.- Ty, to není možné, že ses pokazil?- Neslyší mě, je mu to jedno (chytrý tah, někdy to jde). Odpověď už znám… Pak později říká: -Už jde!- Chválíme ho. Už jsme skoro u nočníku. Trpělivost, trpělivost, trpělivost. Přijde čas, kdy budeš mluvit včas.

Ale jak přesně, když v nejhorší den století sedím na podlaze v saku a navíc: "Pojď, kakáme!" To by mě nenapadlo. Bylo to, jako by do mě byl napumpován adrenalin, nitrožilně. Vyskočím, směju se, svlékám kabát, sundávám tašku a spěchám za ním. Pomohu ti stáhnout kalhoty a udělat velkou věc úspěchem. Jsem hrdý na svého syna. Dívám se na něj, zatímco si myju ruce. - Tlačím! - probudí ho a vyčítavě se dívá, že jsem zase zapomněl, stiskne tekuté mýdlo. - Mám nápad! Touto větou jsem ho rozveseloval. Teď to taky funguje. - Co kdybychom posbírali válcované skleněné koule a zahráli si míčový závod? Na všech čtyřech vytíráme obývák předsíň-kuchyň v jednom prostoru a přitom lovíme kulky. Neřeknu vám, kolik malých aut se objeví zpoza květináče a zpod gauče, doprovázené válečným jásotem. Popelářské auto se sto tisíci skleněnými koulemi v břiše se ohavným tempem žene směrem k dětskému pokoji. Za ním je téměř úplně čisté dítě a já.

Sedíme vedle sebe, stavíme míčové hřiště z dřevěných kostek a vynecháváme brány, kudy se musí míčky kutálet. Už nemám problém se světem. Pojďme si hrát.

Když si sedneme k večeři, cítím se odpočatý. V posteli si před usnutím říkám: tak špatný den jsem přece neměl. Ve skutečnosti jsem měl dobrý den! Stop! Můj partner by to řekl, protože je to jeho způsob mluvy. - Ale co ty zatracené dny, kdy dítě nemůže vytvořit takový historický okamžik?

Máte pravdu, máte pravdu. Přiznám se, že byly dny, kdy jsem dorazil domů stejným způsobem. Můj malý se na mě hned naladí a jako by mě měl hned praštit další lopatou. Je proti, i když se z posledních sil snažím udělat dobře alespoň ty tři čtyři hodiny, které s ním strávíme společně. Protože já, to přiznávám, se snažím do posledních sil ho vynechat ze svých osobních keců. Nemůže přece nic dělat s tím, že byli naštvaní, že nic nefunguje. Čeká na mě, i když mám ten den špatný den. A hned tušíte, co se děje v ulici Futrinka. Výsledky měření jeho neviditelných senzorů jsou prakticky v mezích chyb.

A někdy je to těžké, protože já taky. ani o tom nevím. A jestli to má těžké, víš, co dělám? Jednoduše se na sebe dívám zvenčí. Jen chvilka, ale stojí to za to. Když se chystám vybuchnout. No tak ten moment vychytám (osmkrát se mi to povede z deseti, o těch dvou napíšu zvlášť). A pak se obvykle ptám: - Co chceš? - Odpovědi jsou různé, ale jsou tak akorát pro ručního trenéra. Odtud již obracím jeho touhu ke svému konečnému cíli. Bude to dobré pro všechny. Protože „co chceš“znamená: jsem tady, jsem pro tebe. Neznám větší kouzlo.

Doporučuje: