Těhotenský deník 5.0: Nastávající maminka se spálila při běžeckém závodu

Těhotenský deník 5.0: Nastávající maminka se spálila při běžeckém závodu
Těhotenský deník 5.0: Nastávající maminka se spálila při běžeckém závodu
Anonim

27. týden

+8,5 kg

obraz
obraz

Tohle byl velmi vzrušující týden, který jsem začala hubnout v nemocnici, ukončila jsem ho doma přibíráním, oslavili jsme s rodinou maminčiny 70. narozeniny, sopka na Islandu s nevyslovitelným jménem naštvala polovinu Evropě (kvůli tomu trvala blesková návštěva mého otce v Maďarsku týden a služební cesta mého partnera byla zrušena, což vedlo ke spoustě rodinných programů), zúčastnili jsme se běžeckého závodu, sledovali miminko ve 4-rozměrném dětské kino, a dokonce i dobré počasí nakonec dorazilo.

Začněme mým žaludkem, který mi minulý týden způsobil největší problémy. Na radu nemocniční dietoložky jsem se musela velmi rychle vrátit k běžné a normální stravě, jelikož jsem vynechala celý den jídla, po kterém následovaly 2 dny žvýkání dvakrát opečeného a prázdného toustového chleba. A plod potřebuje živiny a hodně bílkovin. Jakmile jsem začal pořádně jíst, moje síla se zdvojnásobila. Shozená kila se o víkendu vrátila a přinesla s sebou přítele, což dokazuje, že výsledky velmi rychlého hubnutí jsou vždy neudržitelné, ne že bych měl v úmyslu zhubnout. Mírné pálení žáhy po večerech přetrvávalo, ale to přichází s třetím trimestrem a mohu to mít zcela pod kontrolou přikusováním ovocného Rennie.

V sobotu večer mi bylo tak dobře, že jsme se rozhodli strávit část neděle v nedalekém Városligetu, kde se můj parťák připravoval na 12kilometrovou trať běžeckého závodu Vivicittá. To je náš starý rodinný koníček: běhá, pro mě děsivě dlouhé vzdálenosti, a já fandím, křičím a mávám s dítětem na různých místech vzdálenosti. Vzrušující zvrat byl v tom, že těsně před hlavním závodem se běžel rodinný běh na 800 m a já se rozhodl, že to uděláme všichni tři společně a dospělí samozřejmě půjdou. V mé rodině se samozřejmě zpráva o zdánlivě nevinném nápadu rozšířila jako lavina a hned, jak jsem si nad břichem připnul startovní číslo, začali mi jeden za druhým volat na mobil. V tu chvíli jsem je marně ujišťoval, že běhat nebude, protože já neběhám ani bez těhotenství a délka vzdálenosti je stejně jako chůze tam a zpět přes Řetězový most, nebo jednou přes most Margit. z Jászai Mari tér do Budy. I tak by se dala reakce shrnout jako "ztratila jsi zbytek mysli, děvče moje zlatá". Když se ohlédnu zpět, bylo zjevnou chybou použít slovo „běžecký závod“před svou rodinou, když jsem byla těhotná a tak krátce po pobytu v nemocnici, protože jsem stejně neměla v úmyslu běžet.

Nakonec se mi s velkými obtížemi podařilo všechny uklidnit, ale myslím, že se opravdu uklidnili, až když jsem jim o pár hodin později zavolal, že všichni dokončili svůj závod, že jsme v pořádku a že jsme doplnili energii mnohatisícovým nedělním obědem. Všechno to byla skvělá zábava. Dvouapůlleté dítě stálo v záři reflektorů, které prvních 600 metrů vzdálenosti běhalo a kvičelo na mých nohách, s obrovským úsměvem na tváři, a já se nadýmala pýchou, protože děti podobného věku tlačili hlavně jejich rodiče v kočárcích. Posledních 200 metrů jsem šla pozpátku, 5 metrů před dítětem a neustále říkala "pojď k mamince!" křičela, zatímco holčička neochvějně kráčela, nezastavila se a nepožádala otce, aby ji vzal. Tempo na dálku pro mě nebylo nikdy rychlejší než svižná chůze, na závěr pak chůze a za necelých 10 minut bylo po všem. A nebyli jsme ani poslední! Náš první společný běžecký závod dopadl velmi dobře, možná budeme pokračovat i po porodu, i když nemůžu nikomu nic slíbit, hlavně ne, že poběžím na běžeckých závodech. V důsledku hodin strávených venku jsem měla liliově bílou pleť, která už dlouho neviděla tolik slunečního záření, důkladně zarudlou a lehce spálené čelo, nos a krk. Ale poté, co jsem strávil posledních 6 měsíců pod tmavými dešťovými mraky v Londýně, mi to také nevadilo.

obraz
obraz

V pondělí jsem byla také na 4D ultrazvuku, což byl dárek mé mamince k 70. narozeninám, doprovodila mě. Kdybych šel obdivovat roztomilou tvářičku plodu a hledat podobnosti s příbuznými, pak by to celé bylo obrovské zklamání. Naštěstí bylo cílem pouze to, aby moje matka poprvé v životě viděla ultrazvuk naživo a viděla svého malého vnuka v přípravě.

Dítě leží na zádech, hlavu má nahoře na mé děloze, nohy má vysoko zvednuté. Při vyšetření měl kolena v rovině s obličejem, z určitých úhlů to vypadalo děsivě, jako by si kolena olizoval. Na druhou stranu kromě záblesků 1-2 sekund nebylo z jeho obličeje nic vidět, byl celý zakrytý končetinami. Podařilo se nám vidět, že jeho tvář je v pořádku, ale sotva tak, jak vypadal. O to méně se styděla za své dívčí partie, bylo nade vší pochybnost jasné, že je to dívka, a to i pro mou matku, i když byla na ultrazvuku první. Největší šok byla jeho váha, předčila všechna má očekávání. V porovnání s jeho věkem by se čekalo 900-1000 gramů, ale místo toho už má přes 1200 gramů. Měření byla několikrát ultrazvukem opakována, ale výsledky byly vždy stejné. Pokud očekáváme, že ho ponesu do porodu a že v příštích více než 3 měsících bude přibírat téměř 1 kilo měsíčně, znamená to, že bude větší než jeho sestra, i když měl jen gramy pod 4 kila.

Těhotenská cukrovka, běžná příčina velkých miminek, naštěstí není ani podezřelá: všechny moje výsledky cukru v krvi, včetně stresového cukru a testu v nemocnici z minulého týdne, byly normální. Jen to vypadá, že se nám s partnerem geneticky tvoří pěkná velká miminka.

Zůstaneme-li u tohoto tématu, další věc, která se v dnešní době zdá být opravdu velká, je mé břicho. Slíbil jsem, že si nebudu stěžovat, že se cítím jako velryba, ale někdy mám pocit, že kdybych nevyrostl o píď víc, stačilo by to. Už u svého prvorozeného jsem si uvědomila, že v sedmém měsíci dosáhnu velikosti, kterou jsem si představovala dávno před dětmi, jako hodinové těhotenské bříško. A to, co přijde potom, je mimo představivost. Teď už si vidím nehty na nohou, jen když stojím. Ale vím, že to nejlepší teprve přijde. V prvním kole voleb se jeden ze starších mužských členů volební komise podivil mému žaludku a řekl: "Už toho moc nezbývá, že?" Ani si teď nedokážu představit, co se s tím stane do konce července a co na to řeknou!

Jinde

Doporučuje: